Otevřené názory na dění v kulturistice od Petra Vojáčka!

1) Čau Petře, mohl by ses čtenářům představit?

Čau, jmenuji se Petr Vojáček, mám 24 let a jsem ze Šumperka.

2) Jak si se k činkám dostal? Měl si nějakého trenéra, nebo si se vypracoval sám?

Už když jsem byl malý kluk, s obdivem jsem sledoval filmy s Arnoldem. Řekl jsem si, že tak chci jednou vypadat. Počkal jsem tedy do svých 16tých narozenin a pak pomalu začal – činky mě naprosto dostaly. Ten pocit při cvičení, napumpování sedřenost, sáhnout si až na pokraj svých sil…. Však víš, o čem mluvím. Ze začátku jsem cvičil s klukama na škole, bylo nás asi 8. Občas jsem si kupoval časopisy zaměřené na tento druh sportu a řekl si, že na ty kluky mám. Začal jsem tedy s kamarádem objíždět Šumperské posilovny s cílem, najít nějakého trenéra, který by nás připravil na soutěž. Měli jsme štěstí, ten den k večeru jsme narazili na Františka Porteše. Ten nám poradil jak správně cvičit a jíst. O kulturistické stravě jsem toho do té doby moc nevěděl. Od té chvíle jsme začali však růst jako z vody. A kdo si myslíte, že u činek po těch letech zůstal? Ano, zůstal jsem sám. Rok a půl před mou soutěží to vzdal i můj sparing. Ale já si řekl že, když už jsem to dotáhl takhle daleko – byla by hloupost to nezkusit. A tak jsem cvičil sám a následně se i připravil.

3) Dosáhl si dobrých výsledků, proč si přestal závodit?

Důvod je jediný… Tento sport není absolutně oceněný. Co tím myslím? Během přípravy ze sebe vydáte maximum - jak po fyzické stránce, tak i po psychické. A o penězích raději ani nemluvím. Pokud chce být někdo opravdu dobrý, musí do sebe pořádně zainvestovat. Já sám jsem to měl o to těžší v tom, že jsem si musel na veškerou stravu a suplementy o víkendech vydělat. A pak, když se postavíte na soutěžní prkna – pocit je samozřejmě nepopsatelný J a rozhodčí (většina v důchodovém věku) o vás rozhodují a dokonce i upřednostní závodníky, se kterými se osobně znají… to už opravdu nemám slov. Pak když člověk něco vyhraje - tak je to jen nějaký protein za 1000 Kč, který máte za 14 dní pryč…prostě k smíchu.

Také mě velmi zklamal fakt, že pokud bych chtěl závodit v kategorii mužů, musel bych začít brát anabolické steroidy – to mě totálně odradilo od závodění.

4) Nechybí ti závodní prkna?

Ani ne… když už vím o čem vlastně vrcholová kulturistika je…. kdo sype – ten jede.

Teď samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle ale z 95% vrcholových závodníků je to tak. Já sám mohu s čistým svědomím říci, že mým tělem nikdy neprošlo nic s názvem doping. Jsem natural a vždy budu!!!

5) Co děláš, teď když už nezávodíš? Chodíš ještě cvičit?

Ano, stále cvičím. Vyznávám kulturistiku jako koníček a zdravý životní styl nikoliv ničení sebe sama za pomocí chemie. Vím, že kdybych nezačal v životě se cvičením, určitě bych dělal nějaký jiný sport. Kromě cvičení taky rád plavu, jezdím na kole a jednou za čas se pořádně vykalím… JJ J

6) Mohl by si vyjmenovat tvoje největší úspěchy?

1. místo na Mr. Moravy a Slezska, 4. míso na Mr. ČR, 8. místo na Mr. světa (Sicílie).

7) Měl si nebo máš nějaké své silové maxima?

Nikdy jsem nešel do úplného maxima na jedno opakování, ale nějaké výkony mám.

Např.: Mrtvý tah: 2 opakování se 195kg

Dřep s činkou: 6opakování se 160kg

Benchpress : 6 opakování s 135kg

Bicepsové zdvihy s velkou činkou 6 opakování se 70kg

Teď už bych to asi nezvedl. J

8) Měl si nějaký kulturistický vzor?

Arnold Schwarzenegger. Ale když jsem zjistil, že to jak vypadá je zásluha i jistých chemických věciček…totálně mě to zklamalo. Od té chvíle jsem neměl vzor, byl jsem mladý a žil v tom, že vše jde čistou cestou, bohužel to tak není. Například Mr OLYMPIA: samozřejmě, získává to obdiv celého světa. Pro mě jsou to ale chodící chemičky, které s estetikou těla jako takovou nemají co společného. Když už chce člověk něčeho dosáhnout, tak to má dělat sám a ne za pomoci anabolik. To není umění.

9) Jak si snášel závěrečné diety a soustředění pod vedením státních trenérů?

Dieta jako taková mi ani nevadila, odměnou pro mě bylo zrcadlo. Jen asi poslední týden před závody byl krutý + závěrečné odvodnění organismu, to je fakt shit !!! Jooo státní trenéři – to jsou zabijáci. Když má člověk několik dní 0g sacharidů v těle, ktomu má 3x denně aerobku + dvoufázový tréninky na pokraji zhroucení a porce jídla jak pro mimina…už nikdy J  pamatuji si, že mi dělalo problém vylézt pár schodů do pokoje…Tam si člověk sáhl až na dno. Dostali z nás maximum.

10) Jaká partie byla tvá silná stránka a jaká ta slabší?

Nejslabší? – Nohy

Nejlepší? – Myslím, že Triceps a prsa asi ….

11)Chtěl by ses někdy vrátit k závodění?

Ne.

12) Jaké největší hmotnosti si dosáhl v objemové přípravě a jaké pak na soutěži?

Nejvíc jsem měl 107 kg, na závodech potom 89,5 kg. Má současná váha je 102kg.

13) Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? Jaký cvik v posilovně? A jaká hudba?

Hudba - To nejlepší od všech žánrů J. Cvik – Tlak s jednoručkami na prsa. Jídlo – Jakékoliv maso, zákusky, brambůrky a nezdravá jídla J

14) Máš nějaké cíle v osobním životě, kterých by si chtěl dosáhnout?

Mít práci, která mě baví a naplňuje. Užívat si života po všech stránkách ať je v důchodu nač vzpomínat. Být šťastný. Žít aktivně – nezakrnět psychicky ani fyzicky. A stále hledat cíle v životě, ať už malé nebo velké, prostě (nezapadnout do davu), ale být něčím výjimečný.