Dalibor Hájek - Interview II. Část

Za svůj život jste dosáhl spousty úspěchů jak ve veslování, tak v kulturistice. Kterých úspěchů si ceníte nejvíce z oblasti veslování?

Tak v tom veslování těch závodů bylo opravdu hodně. Už ani nevím, kolik mistrovství republiky a kolik dorosteneckých přeborů bylo. Co se týče těch nejcennějších, ty byly ještě za totality. Byly to závody Družba, což bylo v podstatě mistrovství světa socialistických zemí. Tam jsem získal bronzovou medaili už jako sedmnáctiletý. Potom samozřejmě mistrovství světa, kde jsme jeli čtyřku bez kormidelníka, i když se nám to tehdy nepovedlo. Všichni čekali medaili a my jsme tak moc chtěli, že se nám to až nepovedlo. Jak se říká: „Čím víc člověk chce, tím je to horší.“ Chyběla tam pohoda a tenkrát jsme to vyloženě pokazili. Výsledek tak nebyl úplně uspokojivý, ale bylo to pořád páté místo na světě. Takže i když se nám nepovedla medaile, pátý na světě v 17ti letech není každý, že? Jako největší úspěch bych ovšem asi viděl nominaci na olympiádu v Barceloně, jenže to už bylo v Dukle v Praze a tam už jsem chodil „načerno“ do posilovny. Nabral jsem asi 10 kilo, a abych mohl startovat na olympiádě, musel bych to shodit. To se mi nechtělo. Jela se tam osmiveslice, skončili předposlední – nic moc úspěch, ale jenom možnost zúčastnit se olympiády je skvělá. Doteď mě to mrzí, že jsem tu šanci pustil. Už se mi asi v životě nenaskytne taková příležitost. Možná v příštím. To by tedy mohl být můj největší úspěch – startovat na olympiádě, i když jsem to takhle zahodil.

I tak jste ale nastartoval novou kariéru kulturisty a povedlo se Vám toho opravdu hodně. Je nějaký úspěch, kterého si zde ceníte nejvíce?

Určitě toho třetího místa na MS 2006 v Ostravě, ale nevidím to tak, že bych za sebou měl nějaký velký úspěch. Nejsem spokojený s tím, co jsem zatím v kulturistice dokázal a mám ještě nějaký ten rok, ne moc, abych to ještě zlepšil. Pro mě by úspěch znamenala zlatá medaile a titul mistra světa.

Říká se, že v kulturistice, když už je člověk se sebou spokojený, tak netouží po lepším výsledku a celé soutěžení je prakticky ztracené. Vidíte to tedy podobně?

Jasně. Tam jde o tu cestu. Ten cíl to je smrt, ale cesta je tam to, co je důležité. A já bych to chtěl dokázat vyhrát. Není to ovšem jenom o cvičení, ale o prostředcích, o čase a o financích samozřejmě. Ne vždy všechno vyjde tak, aby se to povedlo.

Budeme Vám držet palce, aby se povedlo. Většina odborníků by vám však před lety nepředvídala moc úspěchů v kulturistice zvláště kvůli Vaší výšce. Disponujete výškou 188 centimetrů, a když se podíváte na profesionální pole, tak většina těch borců měří kolem 170 centimetrů. Vidíte to jako svou nevýhodu, nebo jste v tom naopak někdy spatřoval výhodu?

Určitě je to nevýhoda. Zvláště co se týče přípravy na soutěž a nabalování svalové hmoty na sebe. Čím je člověk větší, tím víc toho na sobě musí mít a pak je tu větší zatížení kloubů a šlach. Šlachy jsou tam delší než u menších borců a je to na nich a na kloubech a úponech více znát. Dlouhý člověk musí víc dřít, víc jíst. Je to složitější a náročnější. Na druhou stranu, když se dlouhému povede, aby to na sebe všechno dostal, vypadá pak lépe. V porovnání s těmi menšími má větší problém, protože už jenom opticky, i když ten menší má polovinu svalové hmoty než ten vysoký, tak vypadá mohutněji. Přitom ten dlouhý musí mít hrozně moc svaloviny a to už je váha pro soutěž kolem 130 kilo. Jsou ale i kulturisti, kteří mají výšku 180 a výš a vypadají úžasně. Coleman má 180 centimetrů, i když na to nevypadá, protože je obrovský. Toney Freeman měří stejně jako já (188 cm) a pro mě je třeba nejhezčí. Je to kulturista podle mých představ. Má ale nevýhodu, co se týče porovnávání, že na pódiu moc vyčnívá a ne každému rozhodčímu se to líbí.

Mluvil jste teď mimo jiného o zatížení kloubů a šlach. Měl jste s tím někdy problém vzhledem ke své výšce?

Samozřejmě. Právě nedávno jsem měl úraz. Utrhl se mi tricepsový úpon. Před šesti týdny mně to operovali, přišívali a nějak drátovali ten úpon, jenž se mi vytrhl i s kostí. V podstatě ještě stále nemůžu pořádně cvičit vršek. Teprve příští týden bych to měl začít pomalu zatěžovat. S lokty mám obrovské problémy. Protože mám nadměrně dlouhé ruce, jsou tam obrovské páky. Ať už cvičím tlak na ramena, bench press nebo tricepsové cviky, tak vše jde přes lokty a mám už je celkem zničené. Skončilo to tak, že to nevydrželo a vytrhl se mi i s kostí tricepsový úpon.

Při jaké cviku se Vám to stalo?

Stalo se mi to při tricepsových tlacích. Už delší dobu jsem mel s lokty problém. Bolí mě už tak pět let, protože jsou přetížené. Pravý mě bolel asi měsíc hodně, dával jsem si bandáž, která mi při těch tlacích povolila, a tak jsem si to utrhl.

Doufám, že se Vám to brzo zlepší. Prozradil byste našim čtenářům, jak vypadá Váš běžný tréninkový den?

Zkoušel jsem dvoufázové tréninky, ale je to na mě příliš velký výdej energie. Ani před závody je tedy moc nedávám. V objemovém tréninku cvičím jednu svalovou partii denně. Chodím cvičit kolem poledne, to je tu největší klid a většinou mám volno. Jeden den si odcvičím nohy, druhý den prsa, třetí den záda, čtvrtý den ramena, pátý den biceps a triceps.  Břicho a lýtka cvičím obden na střídačku. V podstatě cvičím systémem dva dny trénink a den volno. Hodně odpočívám, dávám tělu dostatek času na to, aby zregenerovalo. Když se blíží závody, tak ubírám volna a cvičím 3+1, 4+1 až 5+1 a partie dávám k sobě. Větší partie jako nohy a záda jezdím vždy samotně. Prsa jezdím třeba s rameny a biceps triceps dohromady. Různě to kombinuji a k tomu přidávám samozřejmě kardio hodinu denně.

Jak tedy vypadá Vaše stravování a suplementace v takový tréninkový den?

V objemu hodně gainery. Dopřávám si hodně sacharidů, dopřávám si zmrzlinu, dopřávám si pizzu. V jídle nejsem moc striktní. Když na něco mám chuť, tak si to prostě dám. Kolem čtyř měsíců před závody toto dávám pryč a jídlo je o sacharidech v menší míře. Je hlavně o bílkovinách. V suplementaci – BCAA, komplexní amina. Mám tam 90% protein. Jelikož mám sponzora All Stars, což je firma na doplňky výživy, tak jsem zásobený docela dobře. Z doplňků tam toho tedy dávám, co se dá. GAIN PLEX, VOLU-TECH, WHEY-PLEX, NITROPLEX a z  aminokyselin  se  mi  v  objemu  osvědčily  AMINO 2500 a AMINODRINK. V dietě  přijdou  na  řadu  zase jiné produkty, AMINOTROPIN a ISO TECH. NOčka INTENSITY NO-X na napumpování. Karnitiny CARNIPRO 1000 na spalování tuku. Je toho opravdu hodně. Snažím se dávat toho co nejvíc.

Máte v tomhle ohledu celkem velké znalosti. Jste kulturista samouk, nebo Vám někdo zezačátku pomáhal?

Vždy když někdo začne s takovým sportem a chce závodit, tak potřebuje, aby mu někdo poradil. Je to alchymie, je to složité. Hlavně je toho celkem hodně, co se člověk musí naučit. Měl jsem kolem sebe lidi, a doteď mám, kteří mi radí co a jak, když si nevím rady.

Vy sám jste trenérem, připravoval jste už někoho na soutěž?

Rok zpátky jsem připravoval jednu body-fitnessku. Z chlapů nikoho.

Máte nějakou vlastní motivaci, která by Vás v tréninku vždy hnala k lepším výkonům?

Motor je ten, že chci vždy dosáhnout toho nejlepšího možného výsledku. Vždy jdu na 100% do tréninku, na 100% do jídla. To je ten motor, že člověk chce, aby něco byl, aby něco dokázal.

Mohl byste vzkázat něco našim čtenářům, kteří by chtěli v body-buildingu něco dokázat?

Všem jim fandím a říkám: Je to jenom o tom, jak to má člověk v hlavě srovnané a co chce. Je to stereotypní sport, kde je potřeba se zakousnout a vydržet. Nic nepřijde hned a lidé, co po měsíci nevidí výsledek a vzdají to, tu moc nezmůžou. Je to opravdu běh na dlouhou trať a je potřeba vydržet. Takže jim držím pěsti, ať vydrží, protože to stojí za to.

Na loňský rok, tedy rok 2009, jste si dal pauzu, jak už jste sám říkal. Budeme Vás moci vidět v nejbližší době na nějaké soutěži?

Chtěl bych na podzim startovat na mistrovství světa.

Moc Vám děkuji za rozhovor a za naše čtenáře i naši redakci Vám přeji hodně úspěchů v posilování, v soutěžení i v osobním životě!

Děkuji, nashledanou.

Zdroj fotografií:
www.allstars-cz.com